profesionální genealog Mirka Zemanová      

Autorka několika knih, fotografických výstav u nás i v zahraničí

Čestné uznání ve fotosoutěži MZM Brno “Tak jde čas“

Zastoupena v Národním muzeu v Praze a v e-Sbírky kult. dědictví on-line

Držitelka certifikátu rekordů a kuriozit “Agentury Pelhřimov“

Autorka vítězného literárního počinu celostátní soutěže Nadace VDV O. Havlové "Staří lidé okolo nás"

# NJ, RJ, AJ    # Státní zkouška psaní na počítači    # Znalost středověké Latiny

# Osvědčení Grafik v Corelu a Photoshopu

# Fotografie jejího Portfolia a Archivu dobových podobenek jsou zastoupeny v Muzeu města Brna,

   ve stálé expozici Muzea perleťářství Senetářov, v historické expozici M. Kollárové a etnografky D. Večerkové

# Aktivní spolupráce o Památné stromy a účast nominací na Brněnský strom roku

# Charitativní činnost - akce Zámek Rudoltice Knoflíkiáda se zápisem do Guinnessovy knihy rekordů

  Genealogii se aktivně věnuje od roku 2007, kdy byl slavnostně předán do provozu nový Moravský zemský archiv v Brně. Byla to doba, kdy v badatelně pátrala přes kinofilmy s těmi nejpovolanějšími jmény, jako je například Mgr. Josef Peterka, autor Příručky občanské genealogie a Generálního rejstříku k lánové vizitaci. 

  Svoje mnohaleté zkušenosti v bádání svojí rodiny zúročila v roce 2013 ve Svatoanenské kapli FNUSA Brno jubilejní genealogickou výstavou „Větve stromu života“, která byla věnovaná rodu Messerle. Fotografickou kolekci “Stromy života" vystavovala v r. 2011 v Zemanově kavárně na výstavě "Tajemství a mystika stromů". V katedrále v Brně na Petrově se prezentovala výstavou “Kříž, symbol věčnosti“ zachycující měnící se zákoutí hřbitova  a dotýkající se nepřímo starých rodových náhrobků a to v roce 2006. Zajímá se o každodenní způsob života a myšlení našich předků, čímž získala blízký vztah k prostým dějům lidského i přírodního života, které vytváří další témata spojená s rodinnou historií. 

  Všechny informace, které v rámci svých aktivit sesbírala a přehled, který díky nim vyzískala, jí pomáhají v genealogii, vědě, která rozkrývá naše kořeny. Jako autorka i fotografická ilustrátorka několika knih má díky rozsáhlým zkušenostem svoji koncepci, svůj výraz i vytříbený styl prověřený časem. Jak obsahovou bohatostí, tak formální precizností se snaží co nejvíce ve své rodopisné práci přiblížit skutečnosti. Proto ke zjištěným záznamům z archívů a matrik přikládá a dohledává poslední menší chybějící záznamy v různých doplňujících zdrojích, což ji umožňuje znalost oboru a přístup k zajímavým informacím. Teprve skládáním a doplňováním větších nebo jen zdánlivě drobných střípků vznikne živý obraz života našich rodinných předchůdců. Je třeba mít povědomí o dějinách dané oblasti, a zjistit více o lidech a událostech, které zasáhly do života sledovaného rodu. Je v tom spousta práce a úsilí "cesty proti času". Proto se ve své práci specializuje především pro ni velmi blízkou - oblast Jižní Moravy.

  Prvotní zasvěcovatelkou v tematice rodokmenů pro ni byla od malička její maminka, která znala rodokmeny blízkých i vzdálených příbuzných a známých v širokém okolí a při procházce hřbitovy je vyjmenovávala včetně míst, odkud dané rodiny pocházely. Dalším vzorem jí byl archivář a spisovatel (23 knih) František Neužil (1907-1995), téměř rodák z Jezer. V šedesátých letech byl ředitelem okresního archivu ve Vyškově se sídlem ve Slavkově na zámku, v sedmdesátých letech knihovníkem Veřejné knihovny v Pozořicích, kde byla registrována od svých devíti let. Cennou zkušeností v publikování a překladech do němčiny jí byla spolupráce s porevolučním nakladatelstvím L.B. Brno, s.r.o. 

  Pohled do minulosti rodu má vždycky trochu nostalgický nádech. Současně je ale také potvrzením hodnot, které přežívají bez ohledu na plynoucí čas. Z hodnot, ze kterých mají dnešní potomci přítomnost, ze kterých i my máme současnost.

  Pamětníci již nežijí, fotografie mlčí, ale z minima cenného dochovaného autentického materiálu můžeme sestavit torzovitou rekonstrukci okamžiků, čímž rodopisné práce bezesporu jsou. Kdo chce znát své předky a chce být pevným článkem mezi minulostí a budoucností, drží se rodopisných hodnot, neboť všichni neseme v sobě odkaz svých předků ...

Hodiny času ubíhají...

Rodokmen tu zůstane

až podoby se zamlží, slova a paměti uletí,

zapsané tu potrvá…

Na území České republiky žilo od úsvitu lidských dějin asi 150 milionů lidí, 150 milionů "Čechů a Moravanů".  

Velkou většinou již bezejmenných, zmizelých v minulosti, zapomenutých.

Jejich životy se ztrácí e starých kronikách, jejich podoby blednou na náhrobcích, jejich geny jsou rozptýleny po celém světě.

Naši předkové. I to jsou lidé mojí země.

I my jsme předkové našich potomků, i my budeme zapomenuti v budoucnosti,

i naše podoby vyblednou ve vzpomínkách

a ztratí se ve vesmíru jedniček a nul binární sluneční soustavy.