profesionální genealog Mirka Zemanová      

Autorka několika knih, fotografických výstav u nás i v zahraničí

Čestné uznání ve fotosoutěži MZM Brno “Tak jde čas“

Zastoupena v Národním muzeu v Praze a v e-Sbírky kult. dědictví on-line

Držitelka certifikátu rekordů a kuriozit “Agentury Pelhřimov“

Autorka vítězného literárního počinu celostátní soutěže Nadace VDV O. Havlové "Staří lidé okolo nás"

# NJ, RJ, AJ   # Znalost středověké Latiny

# Osvědčení Grafik v Corelu a Photoshopu # Státní zkouška psaní na počítači  

# Fotografie jejího Portfolia a Archivu dobových podobenek jsou zastoupeny v Muzeu města Brna,

   ve stálé expozici Muzea perleťářství Senetářov, v historické expozici M. Kollárové a etnografky D. Večerkové

# Aktivní spolupráce o Památné stromy a účast nominací na Brněnský strom roku

#Držitelka certifikátu Nadace Veronika Přírodní zahrada 

# Charitativní činnost - akce Zámek Rudoltice Knoflíkiáda se zápisem do Guinnessovy knihy rekordů

  Genealogii, pomocné vědě historické, která zkoumá vztahy mezi jedinci společného rodového původu, se aktivně věnuje od roku 2007, kdy byl slavnostně předán do provozu nový Moravský zemský archiv v Brně. Byla to doba, kdy v badatelně pátrala přes kinofilmy s těmi nejpovolanějšími jmény, jako je například Mgr. Josef Peterka, autor Příručky občanské genealogie a Generálního rejstříku k lánové vizitaci. 

  Svoje mnohaleté zkušenosti v bádání svojí rodiny zúročila v roce 2013 ve Svatoanenské kapli FNUSA Brno jubilejní genealogickou výstavou „Větve stromu života“, která byla věnovaná rodu Messerle. Fotografickou kolekci “Stromy života" vystavovala v r. 2011 v Zemanově kavárně na výstavě "Tajemství a mystika stromů". V katedrále v Brně na Petrově se prezentovala výstavou “Kříž, symbol věčnosti“ zachycující měnící se zákoutí hřbitova  a dotýkající se nepřímo starých rodových náhrobků a to v roce 2006. Zajímá se o každodenní způsob života a myšlení našich předků, čímž získala blízký vztah k prostým dějům lidského i přírodního života, které vytváří další témata spojená s rodinnou historií. 

  Všechny informace, které v rámci svých aktivit sesbírala a přehled, který díky nim vyzískala, jí pomáhají v genealogii, vědě, která rozkrývá naše kořeny. Jako autorka i fotografická ilustrátorka několika knih má díky rozsáhlým zkušenostem svoji koncepci, svůj výraz i vytříbený styl prověřený časem. Jak obsahovou bohatostí, tak formální precizností se snaží co nejvíce ve své rodopisné práci přiblížit skutečnosti. Proto ke zjištěným záznamům z archívů a matrik přikládá a dohledává poslední menší chybějící záznamy v různých doplňujících zdrojích, což ji umožňuje znalost oboru a přístup k zajímavým informacím. Teprve skládáním a doplňováním větších nebo jen zdánlivě drobných střípků vznikne živý obraz života našich rodinných předchůdců. Je třeba mít povědomí o dějinách dané oblasti, a zjistit více o lidech a událostech, které zasáhly do života sledovaného rodu. Je v tom spousta práce a úsilí "cesty proti času". Proto se ve své práci specializuje především pro ni velmi blízkou - oblast Jižní Moravy.

  Prvotní zasvěcovatelkou v tematice rodokmenů pro ni byla od malička její maminka, která znala historii rodů blízkých i vzdálených příbuzných a známých v širokém okolí a při procházce hřbitovy je vyjmenovávala včetně míst, odkud dané rodiny pocházely. (Jednalo o socialistickou dobu po druhé světové válce, která upřednostňovala spíše rodokmeny psů.) Hodně času trávila nasloucháním Pavla Boudnýho, hostěnického kronikáře a nejlepšího kamaráda jejího dědy, dělostřelce 7. divize v První světové válce. Velkým vzorem jí byl archivář a spisovatel (23 knih) František Neužil (1907-1995), téměř rodák z Jezer. V šedesátých letech byl ředitelem okresního archivu ve Vyškově se sídlem ve Slavkově na zámku, v sedmdesátých letech knihovníkem Veřejné knihovny v Pozořicích, kde byla registrována od svých devíti let. Cennou zkušeností v publikování a překladech do němčiny jí byla spolupráce s porevolučním nakladatelstvím L.B. Brno, s.r.o., kde působil brněnský fotograf Jef Kratochvil, fotografové světového formátu Jerry Pasternak nebo Jadran Šetlik. Přínosem, který nepřímo, ale zásadně zasáhl do pozdějšího výběru jejího zaměření, se stalo interview v roce 1990 se spisovatelem a scénáristou Zdeňkem Mahlerem /oskarový film Amadeus) o jeho rodopisném původu, který vedla s redaktorem Zdeňkem Žurmanem.       

  Pohled do minulosti rodu má vždycky trochu nostalgický nádech. Současně je ale také potvrzením hodnot, které přežívají bez ohledu na plynoucí čas. Z hodnot, ze kterých mají dnešní potomci přítomnost, ze kterých i my máme současnost.

  Pamětníci již nežijí, fotografie mlčí, ale z minima cenného dochovaného autentického materiálu můžeme sestavit torzovitou rekonstrukci okamžiků, čímž rodopisné práce bezesporu jsou. Kdo chce znát své předky a chce být pevným článkem mezi minulostí a budoucností, drží se rodopisných hodnot, neboť všichni neseme v sobě odkaz svých předků ...

Hodiny času ubíhají...

Rodokmen tu zůstane

až podoby se zamlží, slova a paměti uletí,

zapsané tu potrvá…

Na území České republiky žilo od úsvitu lidských dějin asi 150 milionů lidí, 150 milionů "Čechů a Moravanů".  

Velkou většinou již bezejmenných, zmizelých v minulosti, zapomenutých.

Jejich životy se ztrácí ve starých kronikách, jejich podoby blednou na náhrobcích, jejich geny jsou rozptýleny po celém světě.

Všichni máme dvoje rodiče, čtvery prarodiče, osmery praprarodiče a šestnáctery prapraprarodiče.

V šestnácté generaci, která se pohybuje přibližně 5 staletí vyjde 65 a půl tisíc společných předků. 

Naši předkové ...

I my jsme předkové našich potomků, i my budeme zapomenuti v budoucnosti,

i naše podoby vyblednou ve vzpomínkách

a ztratí se ve vesmíru jedniček a nul binární sluneční soustavy.